Dominikánská republika
Dominikánská republika
Dominikánská republika
Dominikánská republika – španělsky: República Dominicana – je stát v Karibském moři, který se rozkládá na východní části ostrova Hispaniola v souostroví Velké Antily. Dominikánská republika zaujímá asi 5/8 ostrova, zbylé 3/8 náleží státu Haiti. Hranice mezi těmito státy je dlouhá asi 360 kilometrů.
Geografie
Dominikánská republika leží na východě ostrova Hispaniola. Většinu území Dominikánské republiky – asi 40% vyplňují horská pásma s lesními porosty. Nejvyšší hora – Pico Duarte, je vysoká 3 087 m n. m., nejníže položeným bodem je jezero Enriquillo, které leží pod hladinou moře. Nížiny se táhnou podél celého pobřeží. Průměrné teploty na Dominikánské republice se pohybují od 16 do 30 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje v rozmezí od 1 000 do 2 000 mm. Dominikánská republika leží v oblasti, kde často řádí hurikány. S tímto faktem jsou však obyvatelé seznámeni a jejich budovy tak více či méně na hurikány připraveny.
Dějiny
Pro Evropany ostrov objevil 6. prosince 1492 Kryštof Kolumbus a již roku 1496 bylo založeno nynější hlavní město Santo Domingo. Kolombus nazval ostrov „rájem na zemi“. Na území dnešní Dominikánské republiky vznikla první španělská kolonie, město, univerzita, nemocnice v „Novém Světě“. V roce 1697 byla Hispaniola rozdělena mezi Francii a Španělsko podepsáním smlouvy z Rijswijku. V roce 1790 žilo ve španělské kolonii Santo Domingo 40 000 bělochů, 25 000 svobodných černochů a mulatů a 60 000 otroků. V letech 1791–1803 proběhlo na sousedním Haiti úspěšné povstání otroků.
V roce 1981 španělská kolonie Santo Domingo vyhlásila svou nezávislost, aby krátce nato byla obsazena vojsky sousedního státu Haiti, pod jehož vládou byl celý ostrov sjednocen. Odpor proti haitské okupaci rostl a po úspěšném ozbrojeném povstání Dominikánská republika získala v roce 1844 opět nezávislost. Prvním prezidentem se stal Pedro Santana, který zůstal ve funkci až do roku 1861. Na žádost Pedra Santany byla Dominikánská republika od roku 1861 na čtyři roky opět španělskou kolonií a to z taktických důvodů. O získání kontroly nad Dominikánskou republiku se totiž pokoušeli Britové. V roce 1865 získává podruhé nezávislost na Španělsku.
Roku 1882 se dostává k moci diktátorský vůdce Ulises Heureaux, který vládne až do roku 1899, kdy je zavražděn. Stejně tak jako Haiti je i Dominikánská republika na několik let obsazena Spojenými státy americkými, a sice v letech 1916–1924. Nad cly si ale drží kontrolu až do roku 1940. V roce 1930 se dostává k moci generál Rafael Leonidas Trujillo Molina, ten byl dne 30. května 1961 v hlavním městě Santo Domingo zavražděn.
Roku 1965 se na území Dominikánské republiky vylodily americké oddíly dále podpořeny oddíly OAS. Do vyhlášení nových voleb (1966) bylo napočítáno několik tisíc obětí. Období 80. a 90. let – v době světové krize a zadluženosti bylo pro Dominikánskou republiku kritické. Mezinárodní měnový fond připravoval řešení problému, ovšem jako odpověď dostal jen větší nepokoje. Toto období bylo plné chaosu a krachu. Došlo k dalším volbám a zvolen byl Hipólito Mejía. Roku 2002 byla uzavřena kritická etapa Dominikánské republiky Balaguerovou smrtí a Dominikánská republika mohla začít vzkvétat.
Obyvatelstvo
Míšenci tvoří 73 % populace země, běloši 16 % a černoši 11 %.
Střední délka života mužů je 66 let, u žen 69,4 let.
V zemi žije několik set tisíc imigrantů z Haiti, kteří vykonávají méně kvalifikované práce a čelí diskriminaci ze strany Dominikánců. Zajímavé je, že vroce 2013 Dominikánský Nejvyšší soud rozhodl, že děti haitských imigrantů narozené v Dominikánské republice nemají nárok na dominikánské občanství. Toto se týká až 200 000 lidí.
Jazyk
V 11. století byl vnucen obyvatelům území Dominikánské republiky jazyk nejsilnějšího kmene – kmene Taínů. V roce 1492, kdy došlo k objevení Dominikánské republiky Kryštofem Kolumbusem se zde začal rozšiřovat španělský jazyk. Šíření španělské kultury probíhalo velmi krutě a při nepodrobení se nové kultuře následovala smrt. Dominikánská španělština se díky domorodému přízvuku vyznačuje polykáním hlásek uprostřed slov.
Největší města
Santo Domingo – 2 800 000 obyvatel (hlavní město)
Santiago de los Caballeros – 1 200 000 obyvatel
Puerto Plata – 313 000 obyvatel
San Pedro de Macorís – 220 000 obyvatel
La Romana – 210 000 obyvatel
Higuey – 163 000 obyvatel
Hospodářství
Více než 20% obyvatel Dominikánské republiky pracuje v zemědělství. Základní plodinou je cukrová třtina, dále se pěstují banány, bavlna, kakao, káva, kukuřice, maniok, podzemnice olejná, rýže a tabák. Chová se převážně skot, prasata a kozy. Nejvýznamnějším hospodářským odvětvím je těžba nerostných surovin – azbestu, bauxitu, chromu, mědi, niklu, platiny, ropy, stříbra, uhlí, uranu, zlata a železné rudy. Významným odvětvím je dále zpracovatelský průmysl. Zastupují jej cukrovary, palírny rumu a závody na zpracování tabáku. Své místo má i výroba stavebních materiálů, zpracování rud, textilní a oděvní průmysl a petrochemie.
Dominikánská republika je součástí zóny volného obchodu mezi USA a několika státy Střední Ameriky – DR-CAFTA. Podle údajů Světové banky dosáhl hrubý domácí produkt přepočtený na 1 obyvatele Dominikánské republiky a jeho paritu kupní síly v roce 2012 hodnoty 5 733 mezinárodních dolarů.
Cestovní ruch Dominikánské republiky
Tvoří významnou složky příjmů do státního rozpočtu Dominikánské republiky. Příjmy z turismu v roce 2009 představovaly téměř 9,2% celkového HDP. Dominikánská republika se v 90. letech stala velmi oblíbenou destinací zejména pro náročné turisty ze západu. V roce 2014 navštívilo Dominikánskou republiku bezmála 5 000 000 turistů.